Zakořeňování větví podle I. V. Mičurina


(literární údaje, 1942)


     Zakořeňování větví podle I. V. Mičurina je vegetativní množení ovocných stromů všech druhů pomocí t. zv. příborků. Mičurinův zakořeňovací příborek je skleněná, asi 14 cm dlouhá rourka o světlosti 12 mm, zahnutá do pravého úhlu, dále gumová rourka 7 cm dlouhá, uprostřed s vyraženými kruhovými otvory o světlosti 8 mm a od těchto otvorů až do kraje na jednom konci rozříznutá, a konečně korková zátka, na ucpání nerozříznutého konce kaučukové rourky. Příborky se nasazují v VI takto: Na 1- až 2-letém výhonu délky do 20 cm, který může být i rozvětvený, se opatrně koldokola vyřízne kůra v šířce 5 - 8 mm. Průměr výhonu v tomto místě, kde se sňala kůra, má býti asi o 2 mm větší než otvor "c" v gumové rource.



Mičurinův zakořeňovací příborek


     Příborek se nasadí tak, že se gumová rourka "b" navlékne na obnažené místo větve "a" rozříznutou částí a otvorem "c". Potom se smáčkne dohromady rozříznutá polovice "d" gumové rourky a na ni se nasadí skleněná trubička svou spodní částí "f" tak, aby gumovou rourkou objímala co nejtěsněji. Příborek se přiváže lýkem k větvičce, gumová rourka se na nerozříznutém konci zazátkuje. V místě, kterým prochází výhon, se příborek omotá tlustou bavlněnou nití nebo lýkem a zamaže se voskem. Do skleněné trubičky se naleje převařená voda, která se podle potřeby dolévá a týdně vyměňuje. Do hořejšího konce skleněné trubičky se vloží chomáček vaty.



Mičurinův zakořeňovací příborek


     Za 5 - 7 týdnů má větévka z obnaženého místa vytvořiti v rource kořínky nebo aspoň zával (kalus); větévky se pod zakořeněním nebo pod kalusem odříznou a vysadí do květinových hrnců nebo do chladného skleníku. V pokusech konaných v Průhonicích toto množení ovocných dřevin zklamalo, vyjímajíc slivoně.