Drosera scorpioides Planchon


Zdeněk Žáček, Trifid 3/1996


     Patří bezesporu mezí nejkrásnější druhy trpasličích rosnatek, které se vyskytují pouze v Austrálii. Areál jejího přirozeného výskytu není nijak rozsáhlý. Je omezen jen na stát Západní Austrálie, kde bychom ji našli ve dvou oblastech: v tenkém pásu lemujícím jižní pobřeží přibližně mezi městy Albany a Esperance, který má délku asi 600 km a jeho šířka nikde nepřesahuje přibližných 100 km. Druhá lokalita je od prvé vzdálena asi 300 km na severozápad, je od prvé ostře oddělena, má oválný tvar nepřesahující nikde šířku 100 km a prostírá se mezi městy Perthem a Northamem. Zdá se, že obě oddělené lokality jsou nepatrnými zbytky kdysi mnohem většího a nepřerušeného areálu, jehož celistvost narušila a zredukovala především lidská činnost.

     V literatuře se uvádí, že v oblasti Albany - Stirling Range roste D. scorpioides na kamenitých výstupech lateritu, zatímco východně od Esperance se jí daří v bílém křemičitém písku.



Schématická mapka výskytu D. scorpioides
Jihozápadní Austrálie

     Botanicky náleží D. scorpioides do sekce Lamprolepis Planchon.

     Je to rostlina s vláknitými kořeny, která vytváří volnou otevřenou růžici vzpřímených a zpola vzpřímených listů o průměru 3,5 cm a výšce rovněž 3,5 cm. Pseudostonek je obvykle dlouhý 2-3 cm a je hustě pokrytý zbytky listů z předešlých sezón. Růstový střed je střapatý, vejčitý, 10 mm dlouhý a při základně má průměr 6 mm.

     Stipuly mají délku 9 mm a při základně čili bázi jsou široké 6 mm. Jsou trojlaločné, přičemž střední lalok je rozdělený ve tři úkrojky, z nichž každý je na špičce roztřepený. Zevní boky postranních laloků jsou pilovité, vnitřní celokrajné a i jejich vrcholy jsou dělené ve tři úkrojky, přičemž vnitřní úkrojek je nejdelší a svou délkou přesahuje střední lalok.



a) vrcholová část rostliny
b) emergence řapíku (200 x)
c) marginální tentakule (100 x)
d) tentakule ve středu čepele

     Čepel je úzce kopinatá, 6 mm dlouhá, 1,6 mm široká, na spodní straně lysá, tentakule na okraji jsou delší než žlázky uvnitř svrchní strany čepele.

     Řapík je 10 mm dlouhý, na bázi 10 mm široký, při čepeli se zužuje na šířku pouhých 0,5 mm. Jeho tloušťka je 0,4 mm, na řezu je rýhovaný (toto rýhování je vidět na jeho spodním povrchu). Pokrytý je četnými protáhle oválnými stopkatými žlázkami, které jsou roztroušeny na horním povrchu a na okrajích, zatímco na spodku je jejich počet redukovaný.

     Květní stvol bývá jeden, vzácně dva. Dosahuje výšky 5 cm. Celý květní stvol, květní stopky a kališní lístky jsou hustě oděny dlouhými bílými vlnitými žláznatými chlupy, které jsou protáhle oválné. Počet květů na jedno květenství činí 20-30. Za zralosti je květenství zpola vzpřímené, květní stopky jsou dlouhé 1 mm.

     Kališní lístky (sepaly) jsou vejčité, 2,5 mm dlouhé, celokrajné, na špičce uťaté a nepravidelně zubaté, oděné týmiž žlázkami jako ostatní části květenství.

     Korunní lístky (petaly) jsou bílé, světle nebo tmavě růžové, 5 mm dlouhé, poblíž vrcholu 2,5 mm široké, uprostřed se zužují na šířku 1,5 mm a nedaleko báze se opět rozšiřují na šířku 1,6 mm. Bělokvětá forma se běžně vykytuje v oblasti Gidgegannup.

     Tyčinky jsou 1,5 mm dlouhé, nitky a prašníky mají bílé, pyl je světle žlutý. Semeník je světle načervenale růžový, má tvar obráceného kužele, dlouhý je 0,7 mm a jeho průměr činí 0,8 mm.

     Čnělky jsou tři, jsou bílé, vzpřímené, dlouhé 0,4 mm, průměr je 0,3 mm. Blizny jsou bílé, 2,5 mm dlouhé, při bázi mají průměr 0,5 mm a směrem k zaoblenému vrcholu se nepatrně zužují. Blizny jsou obecně skloněné a vytvářejí tak poblíž vrcholu nápadné srpoví té uspořádání.

     Gemmy jsou vejčité, 2,2 mm dlouhé, 1,7 mm široké a jejich tloušťka je 1,1 mm.



Detaily květu a některých struktur
1) petal (korunní plátek)
2) sepal (kališní plátek)
3) semeník s trojšnělou bliznou
4) jedna čnělka z bliznou
5) stipuly
6) gemma (pohled spodní, přední a ze strany)
Kresby Zdeněk Žáček.

     Doba kvetení připadá v přírodě na říjen, v našich podmínkách však kvete tento druh v jarních měsících (podle mých zkušeností, pozn. Z.Ž.).

     Dormance se projevuje v období sucha vytvářením zpola kompaktních odpočivných pupenů.

     Na jedné lokalitě v oblasti města Albany se vyskytují jedinci o výšce 20 cm. Jejich pseudostonky jsou stále pokryty zbytky odumřelých listů z předešlých růstových období. Pokud roční přírůstek těchto rostlin odhadujeme na úsek o délce 2 cm, pak mají stáří asi 10 let.


Použitá literatura: Allen Lowrie, Carnivorous Plants of Australia, Volume 2, str. 162- 165.