Klíč k určování českých druhů bublinatek


Dr. Štěpán Husák, RNDr. Lubomír Adamec, Trifid 3&4/1999


     Určování domácích druhů bublinatek (Utricularia) bývá často problematické pro profesionály, natož pro laiky. Čtenářům Trifida předkládáme moderně pojatý klíč k určování 6 domácích druhů bublinatek, založený na kombinaci morfologických znaků klasických s využitím znaků na turionech a čtyřramenných žlázkách v měchýřcích. Předložený klíč vychází z verze zpracované pro další díl Květeny ČR (autor Š. Husák) a je doplněn kresbami některých důležitých znaků.

1a Rostliny nekvetoucí .............................................2

b Rostliny kvetoucí...................................................7

2a Listové úkrojky nejvyššího řádu bez postranních papil a štětin pouze s jednou (dvěma) štětinou na špičce těchto úkrojků. Rostliny vždy bez rhizoidů; turiony 1-4 mm dl., lysé. Čtyřramenné trávicí žlázky na vnitřních stěnách lapacích měchýřků se 2 delšími a 2 kratšími rameny směřujícími ± nahoru ...........................3

b Listové úkrojky nejvyššího řádu s postranními štětinami (vyrůstajícími případně na papilách); štětiny jednotlivé nebo ve svazečcích. Rostliny na bazi často s 1 až 3 (5) rhizoidy; turiony jemně štětinaté, 2-20 mm dl. Čtyřramenné trávicí žlázky na vnitřních stěnách lapacích měchýřků s rameny postavenými jinak ............4

3a Listy 4-20 mm šir., se 7 až 22 úkrojky a 1 až 7 měchýřky. Zemní bezbarvé prýty 3 až 13 cm dl. ...................................3 - U. minor

b Listy (3)3,5-30 mm šir., s (9)12-25(50) úkrojky a 1 až 10 měchýřky. Zemní bezbarvé prýty 2,5 - 6 cm dl. Rostliny poněkud robustnější než u předešlého druhu ...............................4 - U. bremii

4a Rostliny vždy bez zemních bezbarvých (masožravých) prýtů. Plovoucí zelené prýty s listy 1 až 8 cm dl., bohatě členěnými na vláskovitě jemné, čárkovité úkrojky, až s 200 měchýřky. Čtyřramenné trávicí žlázky na vnitřních stěnách lapacích měchýřků se 2 delšími a 2 kratšími rameny, postavenými ve tvaru X. Turiony 2-20 mm dl., oválné až ledvinité .............................................5

b Prýty rozlišeny na zelené (plovoucí nebo plazivé na vlhkém subtrátu) a nezelené (bezbarvé či bělavé). Zelené listy (4)5 až 20 mm dl., členěné v 7 až 19(30) zploštělých čárkovitých úkrojků, s ojedinělými měchýřky. Zemní bezbarvé prýty zakotveny v substrátu, s listy redukovanými (rudimentárními), až s 5 měchýřky. Trávicí žlázky postaveny jinak. Turiony 2-9 mm dl., téměř kulovité až výrazně protáhlé. ...............................................6

5a Konce úkrojků zelených listů většinou zaoblené; okraje i špička úkrojků nejvyššího řádu osazené 3 až 10 krát delšími štětinami než jejich příslušné, nezřetelně vyvinuté papily. Délka měchýřků 0.7 až 4(5,2) mm, v průměru 3,5 mm. Velikost měchýřků na listu často značně rozdílná. Turiony 3-20 mm dl. a 2,5-13 mm šir., oválné či ledvinité, vždy oblé, často zdvojené, povrch ± sliznatý ..............................................................1 - U. vulgaris

b Konce úkrojků zelených listů většinou znenáhla zúžené až přišpičatělé, niťovité; okraje i špička úkrojků nejvyššího řádu osazené 2 až 4 krát delšími štětinami než jejich příslušné zřetelně vyvinuté papily. Délka měchýřků (1,7)2 až 3(3,5) mm, v průměru 2,6 mm; velikost měchýřků na listu málo rozdílná. Turiony 2-18 mm v průměru, téměř kulovité až oble srdčité ................2 - U. australis

6a Konce úkrojků zelených listů přišpičatělé až zaoblené s nasazenou štětinou; okraj úkrojků se (2)4 až 15 štětinami, nasazenými na ± nezřetelných papilách. Zelené listy většinou bez měchýřků. Čtyřramenné trávicí žlázky na vnitřních stěnách lapacích měchýřků se 4 ± stejně dl. rameny přitisklými k sobě ve dvojicích, proti sobě postavených ..........................................5 - U. intermedia

b Konce úkrojků zelených listů znenáhla zúžené, až vytažené do špičky s nasazenou štětinou; okraj úkrojků s 1 až 3(6) štětinami, které jsou nasazeny na ± zřetelných papilách. V místě přisedání papil se úkrojek nápadně rozšiřuje. Zelené listy nesou ojedinělé měchýřky. Čtyřramenné trávicí žlázky na vnitřních stěnách lapacích měchýřků se 4 ± stejně dl. rameny, z nichž 2 mírně delší postaveny do tvaru V, 2 leží vodorovně proti sobě .....................................6 - U. ochroleuca



A: U. vulgaris, B: U. australis, C: U. intermedia, D: U. ochroleuca. Nakreslil L. Adamec.

7a Spodní pysk koruny květu až (9)10 mm šir., ostruha ± tak dl. jako šir., patro spodního pysku ploché ...................................................8

b Spodní pysk koruny květu nad 10 mm šir., ostruha 2 až 4 krát del. než šir., patro spodního pysku klenuté .................................................9

8a Květenství 2 až 17 cm dl., zelené až mírně nahnědlé. Květů 2 až 6. Spodní pysk koruny vejčitě podlouhlý, 5 až 7 mm šir., na bocích slabě dolů ohnutý, koruna hnědě žilkovaná ............................3 - U. minor

b Květenství 5 až 42(60) cm dl., mírně hnědočerveně naběhlé. Květů 2 až 14. Spodní pysk koruny vejčitě okrouhlý, 8 až 9 mm šir., na okraji plochý; koruna hnědočerveně žilkovaná. Rostliny celkově robustnější než u předchozího druhu .......................................4 - U. bremii

9a Spodní pysk koruny (10)11 až 15 mm šir. Rostliny rozlišeny na zelené prýty s listy uspořádanými ± v jedné rovině s ojedinělými měchýřky a na zemní (bělavé) prýty zakotvené v substrátu redukovanými listy s 1 až 5 měchýřky ..........................................10

b Spodní pysk koruny (8)12 až 20(22) mm šir. Rostliny nerozlišeny na zelené a nezelené zemní prýty, listy nejsou uspořádané ± v jedné rovině .........................................................11

10a Spodní pysk koruny 13 až 15 mm šir., ostruha 7 až 10 mm dl. válcovitá, až k tupé špici ± stejně tlustá, zdéli nebo o málo kratší spodního pysku, se spodním pyskem ± rovnoběžná ..................5 - U. intermedia

b Spodní pysk koruny (10)11 až 13 mm šir.; ostruha 3 až 5 mm dl., tupě kuželovitá, z poloviny tak dlouhá jako spodní pysk, se spodním pyskem svírá ± ostrý úhel .............................6 - U. ochroleuca

11a Květenství i po odkvětu zpravidla přímé. Květní stopky za květu (6)-8-10(15) mm dl., 2 až 3 krát delší než příslušný listen, po odkvětu se nezřetelně prodlužují; stopky s plody obloukovitě dolů ohnuté. Horní pysk květu je přitisklý k vydutému patru spodního pysku a se spodním pyskem svírá ± ostrý úhel; spodní pysk na bocích sedlovitě dolů ohnutý; ostruha 6 až 10 mm dl., válcovitě kuželovitá. Květy zlatožluté; květenství až do tmavě červena naběhlé. Tvorba plodů a semen ± pravidelná .............................1 - U. vulgaris

b Květenství hlavně po odkvětu esovitě prohnuté, vzpřímené, někdy ± ponořené, na konci vystoupavé. Květní stopky za květu 10 až 20(43) mm dl., 3 až 5 krát delší než příslušný listen, po odkvětu se až 2 krát prodlužují, ± přímo až šikmo vzhůru odstávají. Horní pysk se nepřikládá k vydutému patru spodního pysku a se spodním pyskem svírá ± pravý až tupý úhel; spodní pysk na okraji plochý až zvlněný; ostruha 5,5 až 7,5 mm dl., tupě kuželovitá. Květy citronově žluté; květenství zelené až načervenalé. Tvorba plodů a semen neznámá......................................2 - U. australis



Tvary čtyřramenných žlázek českých druhů bublinatek. Podle Thora (1988) upravil L. Adamec. A: U. vulgaris, B: U. australis, C: U. minor, D: U. bremii, E: U. intermedia, F: U. ochroleuca (úsečka označuje 100 µm).



Poznámky k určování českých druhů bublinatek


RNDr. Lubomír Adamec, Trifid 3&4/1999


     Jak vyplývá z výše uvedeného klíče F. Černohouse a Š. Husáka, všech 6 českých druhů bublinatek je možno rozdělit velmi jednoduše do tří dvojic (U. vulgaris - U. australis, U. intermedia - U. ochroleuca, U. minor - U. bremii /tento druh je v ČR vyhynulý/). Spolehlivé určování sterilních rostlin v rámci těchto dvojic je však obtížné. K určování se nehodí velmi mladé rostliny, které vyrůstají z turionů, nebo vrcholy prýtů vytvářející turiony anebo rostliny ve velmi špatném stavu s miniaturními listy. Protože rozhodující znaky u sterilních rostlin spočívají na tvaru a velikosti papil (zoubků) na listech, na nichž rostou štěty, je nejvýhodnější určovat živé rostliny. Pokud rostliny herbářujeme, musíme dbát na to, aby rostliny před založením do herbáře nebyly oschlé a aby byly v herbáři dobře vylisovány. Jedině tak se tyto struktury zachovají.

     Při určování druhů ve dvojicích je možné využít různé přístupy. Velmi obtížně určitelné sterilní druhy z dvojice U. vulgaris - U. australis můžeme ve venkovní kultuře snadno dovést do tvorby turionů, a podle nich je spolehlivě určit.

     V některých případech najdeme velmi jasné a spolehlivé znaky na velkých čtyřramenných žlázkách uvnitř měchýřků (Thor 1988). Těchto žlázek je v každém měchýřku několik desítek, mají velikost kolem 100 µm, a jsou tedy dobře rozlišitelné pod mikroskopem už při zvětšení 50-60krát. K určení může stačit jediný měchýřek. Tyto znaky se neztrácejí ani při herbářování rostlin. Před určováním herbářovaného měchýřku je třeba jej namočit na několik minut do vody, aby se struktury žlázek projasnily. Tvar žlázek i v jednom měchýřku však může být dosti variabilní, a tak je třeba posoudit tvar desítek žlázek v různých částech měchýřku. Jednotlivé měchýřky se liší poměrně málo tvarem žlázek. Pohled na tvary žlázek na obrázku ukazuje, že se nedají využít pro určování druhů U. vulgaris - U. australis, ale že jsou velmi zřetelným znakem u dvojice U. intermedia - U. ochroleuca.

Literatura:

Thor G., 1988. The genus Utricularia in the Nordic countries, with special emphasis on U. stygia and U. ochroleuca. Nord. J. Bot. 8: 213-225.



Jednoduchý klíč k určování turionů vodních masožravých rostlin České republiky


RNDr. Lubomír Adamec, Trifid 3&4/1997


     Hlavní určovací znaky jsou tvar turionů a tvar a postavení listů v turionech. V případě nejasností při určení turionů je možno je nechat v teplé místnosti vyklíčit a využít k určení i znaků dospělých rostlin. Klíč zahrnuje rody Aldrovanda a Utricularia.

1a. Turiony jsou zřetelně kosočtverečné s kratičkou stopkou, délka 4-6 mm - A. vesiculosa (obr. 1).

b. Turiony jsou kulovité, oble srdčité nebo protáhlé - 2.

2a. Turiony jsou 1-4 mm dlouhé, kulovité nebo mírně protáhlé, jsou tvořeny malým počtem listů, svrchní listy jsou poměrně hrubé, zřetelně zploštělé a obtáčejí asi 1/8-1/4 obvodu turionu - U. minor (nebo U. bremii, nelze rozlišit, obr. 2).

b. Turiony jsou 3-20 mm dlouhé, kulovité či ledvinité, vždy oblé, často jsou zdvojeny. Svrchní listy jsou jemné, hustě uspořádány, a obtáčejí jen malou část obvodu turionu. Povrch turionů je více či méně sliznatý a sliz je zřetelný zejména mezi listy uvnitř turionu - U. vulgaris (obr. 3).

c. Turiony jsou 2-10 mm dlouhé, téměř kulovité až oble srdčité, mírně protažené a zašpičatělé. Svrchní listy jsou jemné a obtáčejí asi 1/4-1/3 obvodu turionu - U. australis (obr. 4).

d. Turiony jsou 2-9 mm dlouhé, téměř kulovité až výrazně protáhlé, vždy oblé, mírně prohloubeny v místě přisedání starého stonku. Listy vyrůstají z osy turionu téměř kolmo k povrchu, jsou krátké, zploštělé, hustě uspořádané a neobtáčejí povrch turionu. Povrch turionů má jemný, pravidelně kostkovaný vzhled - U. intermedia nebo U. ochroleuca (obr. 5). Druhové určení turionů vyžaduje mikroskop a je obtížné. Je vhodnější nechat z turionů v teple vyrůst mladé rostliny (asi 2 týdny) a určit je jednoduše a spolehlivě pod mikroskopem podle tvaru čtyřramenných žláz v měchýřcích (U. intermedia - rovnoběžné, U ochroleuca - jako X).



Obr. 1-5: Tvar turionů se schematickým znázorněním postavení listů.