Pinguicula hirtiflora Ten.

Tento druh je zařazován do podrodu Isoloba, sekce Cardiophyllum (viz např. [1], [2]). Nicméně status tohoto druhu není dosud zcela vyjasněn a je předmětem vědeckého bádání (někteří botanikové považují totiž P. hirtiflora za poddruh P. crystallina).

Pinguicula hirtiflora
Popis:

P. hirtiflora je vytrvalá bylina s krátkými jednoduchými kořeny a četnými adventivními kořínky. Listy jsou uspořádány v přízemní růžici po 6-9 a jsou elipticky či vejcovitě podlouhlé až obvejčité, bez zřetelného řapíku, na špičce jsou zřetelně srdcovitě vykrojené. Jsou světle zelené, téměř nepodvinuté, na svrchní straně porostlé přisedlými žlázami, řidčeji stopkatými žlázami. Listy jsou obvykle 20 - 80 mm dlouhé a 10 - 35 mm široké, byla však zaznamenána délka až 120 mm. Květenství: nitkovitých vzpřímených stvolů bývá 1 -3 (někdy až 7), jsou hustě pokryté stopkatými žlázami, 50 - 115 mm dlouhé, nesoucí jednotlivé květy. Tyto jsou 16 - 28 mm dlouhé, a to včetně ostruhy. Kalich je zelený, dvoupyský, uvnitř i vně řídce porostlý stopkatými žlázami; horní pysk je trojlaločný s kopisťovitými až okrouhlými, směrem k bázi zúženými laloky; dolní pysk je obvejčitý, useknutý a vykrojený (viz kresby A2 - D2 v obrázku). Dvoupyská koruna je růžová až modrá, byla však zaznamenána i barva bílá (P. hirtiflora f. pallida), zvnějšku je řídce pokryta stopkatými žlázami; horní pysk je dvojlaločný s laloky obvejčitě tupými, zcela či na špičce mírně vykrojenými; dolní pysk je trojlaločný s klínovitými laloky, které jsou asi dvakrát delší než širší, vykrojené či dělené na dva, jen zřídka více či méně vcelku (viz kresby A1 - D1 v obrázku). Korunní trubka je úzce trychtýřovitá, dvakrát delší než širší s patrem porostlým cylindrickými či kónickými chlupy, jež vyrůstají po třech. "Plstěné" patro je rozdělené na dvě části a je asi 0,5 mm dlouhé a široké, porostlé žlutými vřetenovitými chlupy. Šídlovitá ostruha je rovná či mírně zakřivená, ostře zakončená, žlutavě nazelenalé barvy a délky obvykle 6-10 mm - je delší než půlka zbytku koruny. Tyčinky jsou asi 1,5 mm dlouhé. Semeník je téměř kulatý s průměrem asi 1 mm, řídce porostlý stopkatými žlázami. Blizna je dvojlaločná; horní třásnitý lalok je kruhovitý. Tobolka je téměř kulovitá, ne větší než kalich. Semena pilinovitá, asi 0,5 - mm dlouhá a asi 0,2 - 0,3 mm široká, na povrchu s voštinovou strukturou. Květy jsou schopny samoopylení. Doba květu IV - XI.

Květ Pinguicula hirtiflora
P. hirtiflora se někdy dále rozděluje na tyto variety [3]:

var. hirtiflora - 2n = 16, listy až 50 mm dlouhé, květ 20 - 22 mm dlouhý, tvar květu a kalichu viz kresby A1 a A2
var. louisii - 2n = 24, listy až 70 mm dlouhé, květ modrý, 20 - 25 mm dlouhý, tvar květu a kalichu viz kresby B1 a B2
var. gionae - 2n = 32, listy až 80 mm dlouhé, květ 22 - 28 mm dlouhý, tvar květu a kalichu viz kresby C1 a C2
var. megaspilaeon - 2n = 48, listy až 120 mm dlouhé, květ 22 - 28 mm, tvar květu a kalichu viz kresby A1 a A2

Pinguicula hirtiflora - možné tvary korunních (A1-D1) a kališních (A2-D2) lístků (převzato z [3])
Výskyt:

P. hirtiflora osidluje stinné skalní stěny, přes které crčí voda. Stejně často ji však lze vidět na mechem porostlých březích potoků a na vlhké údolní suti v horském a subalpinském pásmu. Vyskytuje se především na půdách vápencového a hadcového původu, v širokém rozmezí nadmořských výšek - od 150 do 1980 m. Druh lze nalézt v Itálii, Dalmácii, Hercegovině, Albánii a Řecku.

Typické rostliny Pinguicula hirtiflora s květy
(kresby Eva Koudelová)

Literatura:

[1] Casper, S. Jost: Monographie Der Gattung Pinguicula L. Bibliotheca Botanica Heft 127/128, Vol. 31, 1966, pp. 241.
[2] IPSG newsletter, Vol. 3, 1996
[3] Contandriopoulos, J. & Quezel, P.: A propos de l'étude caryologique de quelques Pinguicula de Grece et de Turquie, et en particulier du complexe Pinguicula hirtiflora Ten., Revue de biologie et d'écologie méditeranéenne, Vol. 1, No. 1, 1974, pp. 27-32

Pozn.: Rád bych poděkoval Janu Schlauerovi a Jürgovi Steigerovi za pomoc a podnětnou diskusi při sestavování tohoto "portrétu".