Pěstujete eukalypty?

     Rod Eucalyptus - blahovičník patří k nejdůležitějším dřevinám tropů a subtropů. Velký význam mají z hlediska jak hospodářského, tak ekologického. Mnohé druhy eukalyptů jsou významné svým obsahem silic. Tyto neobyčejně cenné látky se získávají lisováním listů. Extrakt ze suchých listů se používá jako účinný prostředek při astmatu, bronchitidě, kataru horních cest dýchacích, při zánětech a hypertenzi. Ve veterinářství potom při zápalu mléčných žláz, brucelóze, paratyfu a k léčení hnisavých ran. Vlastní eukalyptový olej nachází uplatnění v medicíně při léčení očních a kožních nemocí, břišního tyfu, spály a neuralgie. Samovolně uvolňovaný olej z listů na vzduchu oxiduje a přitom očišťuje okolní ovzduší od choroboplodných zárodků. Z tohoto důvodu se také umísťují olistěné větvičky blahovičníků do nemocnic a sanatorií. Další využití eukalyptových silic je v parfumérii, mydlářství v technice a v poslední době také v potravinářství.

Morfologie a biologie

     Eukalypty jsou obvykle vysoké (80-100 m) vždy zelené stromy s přímým nebo slabě rozvětveným kmenem. Existují však i zakrslé druhy vysoké 1-3 m.

Rozdělení blahovičníků

     První skupinu tvoří velké druhy nad 30 m. Jsou náročné na vláhu - potřebují ročně 1000-1500 mm srážek a více.

     Druhou skupinu tvoří středně velké druhy (15-25 m). Tyto rostou v polosuchých oblastech s 4-6 měsíční suchou periodou. Úhrn ročních srážek se pohybuje v rozmezí 650-1000 mm.

     Třetí skupinu tvoří zakrslé druhy. Jsou spíše keřovitého vzhledu. Rostou v oblastech vyloženě suchých s průměrem ročních srážek 150-650 mm; suchá perioda trvá 6-10 měsíců.

     Zvláštností eukalyptů je vytváření regeneračních prstenců zajišťujících regeneraci rostlin při velkém poškození. Další zajímavostí je, že zatímco v dospělém věku má většina druhů listy střídavě vrbovitého tvaru s dlouhým řapíkem, tak v mládí u některých druhů jsou protistojné, přisedlé a kulovité. Eukalypty kvetou v různých ročních obdobích. Násada květů je bohatá. Obvykle kvetou ve složených vrcholových květenstvích, složených z 3-40 květů. Jsou dobrými medonosy.

     Pro bytové pěstování v našich podmínkách mohu doporučit tyto druhy: Eucalyptus citriodora, globulus, maculata.

     Za nejvhodnější považuji E. maculata. Jedná se o dekorativní stromek s ornamentálními listy - jsou červeně lemované a spolu s mladými výhonky červeně tečkované. Je nenáročný na půdu, značně zimovzdorný, snáší pokles teplot až na −8° C. Vyznačuje se intenzívní vůní připomínající známý spray "lesní vůně". Dobře roste i v bytě.

     Také E. citriodora - též zvaný limonový eukalypt, pro svou intenzívní vůni po citrónu, je vhodný do bytu. Není sice tak zimovzdorný jako předchozí druh, ale dobře snáší zmlazovací řez.

     E. globulus - kulatoplodý eukalypt - je snad ze všech zde uvedených druhů nejodolnější. Nemá však tak dekorativní vzhled jako E. maculata či vůni E. citriodora.

Rozmnožování eukalyptů

     Eukalypty rozmnožujeme semeny. Řízkování je u některých druhů sice možné, ale je zdlouhavé a procento zakořenění je nízké. Semena vyséváme buď začátkem podzimu (máme-li skleník, kde jsme schopni zaručit, že nepoklesne teplota v zimě pod bod mrazu), nebo časně z jara (únor, březen). Semenáče mají velice citlivý kořenový systém. Z tohoto důvodu se nepřepichují. Můžeme je začít přesazovat až dorostou velikosti asi 15 cm. Rostlinky vybíráme s co největším kořenovým balem a dbáme na to, abychom nepoškodili kořenovou soustavu. Takto vybrané rostlinky je výhodné před vlastním zasazením ošetřit fungicidem a zabalit do mechu kořenový systém. Je zajímavé, že stejně citlivé jsou i rostlinky získané řízkováním a tak musíme být opatrní, abychom při přesazování po složitém zakořeňovacím procesu o tyto nepřišli. Vzhledem k tomu, že klíčivost semen je velmi dobrá, je nejlepší vysévat semínka jednotlivě, každé zvlášť do květináčů o o cca 8-10 cm. Při pokojové teplotě nám první rostliny začnou vyrůstat za jeden týden. Po roce můžeme rostlinky opatrně přesadit do většího květináče.

     Na půdu nejsou náročné, nesnášejí pouze překyselené a zasolené půdy. Vzhledem k rychlému růstu častěji přihnojujeme zejména dusíkatými hnojivy. Rostlinky v letním období mívají větší spotřebu vody. Ne nadarmo se jich využívá k vysoušení močálů. Stanoviště volíme pokud možno světlé. Rostlinky nemají přílišný sklon k větvění, nutno je formovat zaštipováním letorostů. V zimě je vhodnější chladné zimování, rostlinky pak nevytahují. Opatrně zaléváme až když rostlinky začínají na vrcholcích trochu vadnout. Škůdci zásluhou velkého množství silic netrpí až na zřídka se vyskytující puklice. Pokud chceme rostlinu použít k domácímu léčení a je nám líto jí otrhat listy, stačí ji jemně pohladit, vlivem mechanického podráždění dochází k uvolnění silic, které pak stačí vdechovat.

     Pro případné zájemce rada, kde mohou rostliny získat. Semena zde citovaných druhů byla dána k dispozici organizaci citrusářů v Prievidzi. Pěstováním se také zabývá ing. Josef Murár v obci Bystričany u Novák.